Krátká procházka po muzeu

1 - Vstupní foyer
Památky dokumentující zřízení a slavnostní otevření Muzejní expozice ve Vidnavě a v Hradci Králové.

Sál 2 - Dopravní kancelář
Dopravní kancelář (Dk) je centrem řízení dopravy ve stanici a v přilehlých traťových úsecích. Představuje původní typické vybavení Dk nácestné stanice s jednoduchými dopravními poměry na jednokolejné trati z 1. poloviny 20. století (místní přestavování výhybek, výměnové zámky, ústřední zámek s klíčem pro uvolnění pák návěstního kozlíku).
Před vynálezem telefonu (1876) zavedla dráha telegraf (počátek 2. pol. 19. století); u ČSD až do 1962. Nejrozšířenější byl přístroj Morse. Telegrafem se předávaly dopravně důležité zprávy a jednotný čas, podle kterého se nastavovaly kyvadlové hodiny. Koncem 19. století dráhy zavedly telefon. U rakouské c.k. státní železniční správy to nejprve byl vzor "státních drah" a pak nástěnný jednotný přístroj - vzor 1909. Stolní telefonní přístroj a klapkový zapojovač jsou nástupci vzoru 1909. Návěštní a další pomůcky nutné pro zajištění provozu a odbavení cestujicích ukládaly předpisy.

Sál 3 - Společný vývoj prvků sdělovací a zabezpečovací techniky
Doprava se nejprve řídila tzv. časovou soustavou - vlaky byly vypravovány v pevných časových intervalech. V Anglii ji v roce 1842 nahradili soustavou prostorovou. Pro zvýšení propustné výkonnosti navrhl W. F. Cooke mezistaniční úsek rozdělit na prostorové oddíly. Obě soustavy však vyžadovaly dorozumívání mezi strážníky tratě a stanicí. Objevy v elektrotechnice a elektromagnet (1825) umožnily zkonstruovat návěstní akustické (zvonky) a optické prvky (ručkové busoly a telegrafy, návěstní klapky). Dalším základním prvkem pro optické návěstění je žárovka. Propojení mezi elektrickými přístroji vyžadovalo nové prvky: vodič, kabel, izolátor, kontaktní svazek, stolní přepínač, ovladače apod.
K dorozumívání mezi strážníky trati a ke sdělování příkazů sloužily optické (praporce, terče), zvukové (zvonec, trubka) návěsti a nepřenosná návěstidla. Ze sdělovacích prvků vznikala zabezpečovací zařízení. Elektromagnet ovládal distanční návěstidla, zvonkové návěsti, návěstní spřáhla, zámky apod. Zásadní význam u dráhy měly induktor, proudové zdroje, žárovky, sdělovače a ovladače.
Od elektronky (dioda-1904, trioda-1906) až po čip lze nazvat spirálu vývoje se vzorky těchto důležitých prvků. Analogové měřicí přístroje elektrických veličin patřily k základní výbavě zaměstnanců údržby. Specifický vývoj probíhal u spádovištní techniky.

Sál 4 - Vývoj prvků zabezpečovací techniky
Vlaková cesta musí být bezpečně zajištěna (mechanické závislosti a zámky v různých aplikacích).
Elektromagnet v modifikaci hradlové relé a hradlový závěr (1870) s mechanickými závislostmi dominoval epoše pevné páky. Reprezentovala ji elektromechanická a elektrodynamická zabezpečovací zařízení.
Podle zvlášť přísných požadavků se vyvíjely kolejové obvody a kolejová relé. Elektrická trakce vyvolala úpravy a ochrany zařízení pro koexistenci technik.
Náhrada mechanických závislostí výlučně elektrickými představuje generační změnu (u ČSD od 50. let 20. století). Elektromagnetické relé se stalo základním konstrukčním prvkem staničních, traťových, přejezdových, vlakových, spádovištních a dálkových zabezpečovacích zařízení epochy volné páky. Zprůmyslnění montáže napomohla malorozměrová zástrčková relé a reléové sady.
Další generační změnu (od 90. let 20. stol.) u uvedených zabezpečovacích technik přinesla elektronika.
Analogové měřící přístroje elektrických veličin, jakož i různé měrky patřily k základní výbavě zaměstnanců údržby.

Hala 5 - Epocha pevné páky
První zabezpečovací zařízení (od 1843) sestávala z kozlíků s pákami a kladkami k ovládání návěstidel a přestavníků. Závislosti mezi návěstidly a výměnami byly výlučně mechanické (např. ústřední stavědlo SA 12). Mechanické stavědlo doplněné o hradlovou skříň s hradlovými závěry reprezentuje období elektromechanických (staničních a traťových) zabezpečovacích zařízení. Na počátku 20. století se systémy výrobců sjednocovaly (v Německu typ EINHEIT).
Ve stanicích a na tratích dnešních ČD převažovaly systémy rakouské a německé. Velmi rozšířený byl stavědlový přístroj vzor 5007 (Rank), 3414 a EINHEIT. Nejdokonalejší zařízení epochy pevné páky představuje elektrodynamické zařízení (výhybky vybaveny elektromotorickými přestavníky). Z 30. let 20. století pochází rozvaděč elektrodynamického zařízení v Přerově.
Při obnově výhybek a rekonstrukce stanic se již přes sto let osvědčují výměnové zámky v různých variantách a klíčových (bubnový) přístroj, který může být elektricky, pomocí hradlové skříně, vázán na řídící přístroj. Pro stanice nebo zhlaví s jednoduchými dopravními poměry často postačoval ústřední zámek (vzory ČSD a DR).

Sál 6 - Vývoj sdělovací techniky
Sbírka telefonních přístrojů s místní, ústřední baterií, naznačuje specifické telekomunikační potřeby pro řízení drážního provozu a jejich vývoj od elektromechanických systémů k elektronickým. Elektronky a její aplikace v nf zesilovači (panelová rozhlasová ústředna Z72R z 50. let 20. stol.) reprezentují akustická informační zařízení. Optická informační zařízení zastupuje listová jednotka PRAGOTRON. Elektronky později nahradil tranzistor a čip. Radiotelefonní zařízení používaly ČSD od 2. pol. 20. století.
Mezi speciální techniky patří zařízení pro diagnostiku závad na jedoucím vlaku (indikátor horkoběžnosti ložisek, horkých brzd a plochých kol).
Provoz sdělovací techniky vyžadoval pravidelná měření různých parametrů. Kromě jednoúčelových měřících přístrojů se zejména využívaly měřící soupravy.

Sál 7 - Od telegrafu po automatické telefonní ústředny
Podle počtu účastníků se řídily kapacity telefonních ústředen (hledačová ústředna ÚSHD 2/10). Sál dává nahlédnout na několik typizovaných stojanů osazených drážní automatickou telefonní ústřednou (ATÚ) ÚSTD 5/41 (pro 100 účastníků). Lze spatřit rozvod, přenašeče, třidiče, linkové voliče, návěštní stojan a napájení. Než byly ATÚ zkonstruovány, musel postačovat ručně obsluhovaný kolíčkový (křížový) přepojovač. Telefonní zapojovač zjednodušuje práci výpravčích a operátorek.
První zařízení telefonie nosnými proudy (TNP) zastupuje typ PA 5/A. Shlédnout lze i nízkofrekvenční telemechanizační zařízení pro tónovou telegrafii a stojan zesilovačů.
Po éře jehlových telegrafů se u dráhy nejvíce rozšířil telegrafní přístroj Morse. Telegrafní stanice sestávala z části liniové a místní (bleskojistka, přepínač, telegr. relé a klíč, liniový a místní zdroj proudu, telegrafní přístroj a uzemnění). Dálnopis nahradil telegraf. ČSD/ČD jich provozovaly několik typů. K němu patřil děrovač (perforátor), strojový vysílač a přípojná (volací) skříňka.
Jednotný drážní čas určovaly mateční a podružné hodiny. Jedním ze specificky drážních zařízení je selektorové telefonní zařízení, které jen po dvou vodičích umožňuje jednak rychlé spojení mezi dispečerem a výpravčím nebo vybrannými výpravčími, ale také mezi drážními zaměstnanci. ČSD používaly zařízení Western-Electric, Prchal-Ericsson, Siemens a po roce 1945 též typy T 53a a T 54 firmy Tesla.

Sál 8 - Modely a technika současnosti
Sál s audiovizuální a PC technikou k demonstraci a simulaci programů, jakož i postery prezentující současné a perspektivní techniky pro ČD. Modely objasňují mechanismus funkce některých drážních zařízení.